Cesta tam (a snad i jednou zase zpátky)

Jak už jsem psala v minulém článku, domluvili jsme se, že pojedeme do Tomsku ve 3. Jeli jsme já, Karol Bujaček a Petr Lhotka. Když jsme zařizovali všechna ta víza, vybírali předměty a plánovali cestu, zdálo se, že je všechno až za dlouho a do odjezdu zbývá ještě spousta času. Ale najednou to bylo tady. Uteklo to strašně rychle.

Praha - Moskva

Naše kupé

Ulička ve vlaku

Vyjížděli jsme v pondělí 2. 8. ve 23:00 z Prahy. Vlak Praha Moskva jezdí každý den, ale je potřeba si lístek koupit dost dopředu, aby byly ještě místa. Vlak se skládal ze samých lůžkových vozů. My měli 3 lůžkové kupé, kde byla jedna trojpalanda a dokonce i umyvadlo a zásuvka. Celé to tam bylo teda strašně prťavé, ale tak na ty 2 dny to stačilo.

Hoříme

Ve 3 ráno jsme projížděli polské hranice, ale kontrola naštěstí nebyla žádná. Ráno už svítilo sluníčko, příroda byla krásná a cesta ubíhala celkem rychle. Jediný zádrhel byl, když nám mezi Lukowem a Terespolem začala hořet kola u vagonu. :-) Ale naštěstí bylo vše zachráněno místními „strážci ochrany kolejí“ a jelo se dál.

Odpoledne jsme přejížděli přes běloruské hranice, kde už kontrola byla. Ale naštěstí to byla jen rychlá kontrola, kde jsme vyplnili migrační kartu, ukázali pasy a odpověděli jsme, že nepřevážíme žádné cigarety, alkohol ani drogy. Báli jsme se, aby po nás nechtěli vybalit věci z batohu. Už jenom proto, že nevím, jak bych to tam znovu všechno narvala. Ale naštěstí jsme asi vypadali dost věrohodně, protože se jen letmým pohledem podívali na zavazadla a nechali nás být.

Bábušky

První zastávka v Bělorusku byl Brest a hned bylo vidět, že jsme v úplně jiné zemi. K našemu vlaku se seběhlo několik bábušek a hned nám začaly nabízet snad úplně všechno, od ovoce a zeleniny přes uzené ryby až po barevné šátky a tašky. Tyhle bábušky se pak objevovaly v každé stanici a pokaždé byly stejně vlezlé. Něco podobného jako když v metru chlápci v obleku nabízejí výhodné tarify. A i když vidí, že se jim vyhýbáte obloukem, stejně za vámi jdou. :-)

Výměna podvozku

Další zajímavostí v Brestu bylo, že tam vlak měl stát celé 2 hodiny. Nejprve jsme se divili, proč tak dlouho. Ale bylo to proto, že odtud dál směrem do Ruska mají jiné koleje (prý jsou o trochu širší) a museli tedy celému vlaku vyměnit podvozek. Bylo to celkem zajímavé, ale byli jsme upozorněni, že zde nemají rádi focení, takže jsme to nemohli pořádně zdokumentovat.

Dál cesta ubíhala opět celkem rychle, jen jsme střídali koukání z okna, sezení, ležení a spaní. V noci jsme přejížděli přes ruské hranice, ale kontrola opět nebyla žádná.



Ve středu v 8 ráno (tedy už s dvouhodinovým časovým posunem) jsme přijeli do Moskvy. Tam jsme měli celý volný den a večer jsme pokračovali zase v cestě. Vlak z Moskvy do Tomsku jezdí jen každý druhý den a my jsme se úplně původně chtěli v Moskvě zdržet 2 dny, ale nesehnali jsme lístky, takže jsme se museli spokojit jen s jedním dnem. Nakonec se vzhledem k požárům okolo Moskvy ukázalo, že ten jeden den bude až až. Více o Moskvě až v dalším článku, až trochu protřídím fotky. :-)

Moskva - Tomsk

Plackarta

Samovar

Z Moskvy jsme vyjížděli ve středu 4. 8. ve 22:40. V tomto vlaku (říká se tomu „plackarta“) už nebyla žádná kupéčka, je to vlastně celý vlak plný paland. Vždy jsou 2 palandy naproti sobě a uprostřed je malý stolek. V každém vagonu jsou 2 záchody (pěkné a čisté!) a 1 samovar na zalití čaje či polévky (to jsme dost využívali). Každý vagon má svoji průvodčí, která nám na začátku cesty dala čisté povlečení a ručník, jednou za čas ve vlaku zametla a před stanicemi kontrolovala, jestli ti, co vystupují, jsou už vzhůru. Vlak byl velmi přesný a dokonce byl klimatizovaný, což po tom celodenním trmácení v příšerném podnebí v Mokvě přišlo vhod. Usnuli jsme hned a spali jako zabití. :-)

Tímto vlakem jsme jeli 3 dny. Jela s námi jedna starší babička, která většinu cesty jenom spala. Asi je to tak i lepší, cesta rychleji utíká, ale když celý den jen ležíte nebo nanejvýš sedíte, špatně se pak usíná. Zajímavý byl jeden kluk, který spal naproti nám. Ten celé 3 dny ležel jen na tom lehátku, nevzal si ani matraci, ani přikrývku a celou dobu měl vedle sebe obrovskou tašku. Nikdy si jí nesundal a vždy se okolo ní tak nějak obtočil a taky většinu času spal. Říkali jsme si, že v tom má určitě ukryté nějaké zlato nebo mrtvolu. :-) Když vystupoval, daroval nám každému jedny takové nějaké nudle (něco na způsob čínské polévky) a ruské bonpari. Tak jsme to hned ochutnali a nebylo to špatné.

Náš vlak

Ke konci už se cesta celkem vlekla. Hlavně protože jsme už nevěděli, jak si lehnout, nemohli pořádně usnout a byli z celé té cesty už trochu rozlámaní. Ale krajina kolem byla moc pěkná, vypadalo to, že jedeme do naprosté pustiny. Akorát ve stanicích byly trochu známky civilizace.

Nakonec jsme zdárně v sobotu 7. 8. ráno (po 5 dnech ve vlaku) dojeli do Tomsku. Tímto vlakem jsme překonali další 3 časová pásma. Tomsk má časové pásmo GMT + 6, což je + 5 hodin oproti ČR. To abyste věděli, kolik tu mám hodin. :-) Myslím, že to byla velmi zajímavá cesta, rozhodně nejdelší v mém životě. Teď už mě jakákoliv cesta, ať už jen po ČR nebo i Evropě, jen tak nerozhodí. :-)